Jestli chceme udělat svět trochu hezčím místem k žití, máme jedinou možnost. Pracovat na sobě a tak uzdravovat svou duši, vztahy k blízkým a potažmo společnost. Jít příkladem a inspirovat sami sebou :) Jiná cesta ke změně není. V tom se jednoznačně shodnu s Lucií, mou dlouholetou koučkou, kamarádkou a mámou, která (mimo milionu dalších aktivit :)) vydala bestseller o rodičovství.

Česká holka, která na mateřské vybudovala milionovou firmu a dětský domov. Když se to takhle řekne, zní to hezky. Ale co za tím stálo a stojí, jakými duševními kotrmelci si procházím a jak sama na sobě pracuju, protože jestli je něco setsakra těžké, tak (z)měnit sama sebe… To moc lidí neví. Lucie to ví moc dobře.

Jak začíná knížka, kterou po letech odhodlávání se konečně píšu? Na hlavním autobusovém nádraží v Káthmándú, kde za pár minut potkám nejkrásnějšího Nepálce na světě, což změní život mně a následně desítkám místních dětí. Jenže abych k sobě byla upřímná, on ten můj podnikatelský příběh začal mnohem, mnohem dřív…

Ať už na sobě zkusíte jakoukoli terapii nebo sebe-rozvojovou techniku, připravte se na to, že objevíte to, co před nějakou stovkou let věděl už strejda Freud: „Všechno se to podělalo v dětství.“ Sáli jsme informace o světě kolem nás jako houby, nekriticky jsme přejímali názory nejbližšího okolí a v podvědomí si vytvořili přesvědčení, která pak formovala náš život.

Pěkná blbost, alespoň podle mě. Znám mnoho těch, co neúspěchy, prohry a problémy položily na lopatky. Jenže pak jsou tu tací jako Terry Fox nebo Mahátma Gándhí. Já tohle rčení chápu jako výzvu – možnost, jak se na svůj život dívat, když je zle: „Když mě to nezabije, tak mě to posílí!

Pro svého prvorozeného syna jsem několik týdnů byla naprd matka – dny jsem probděla v apatii, noci probrečela. Nebýt toho mléka, co ze mě tryskalo bez mého přičinění, nedávala bych mu bývala ze sebe vůbec nic. V třiadvaceti mě z bankovních dluhů musela vytáhnout maminka. Právě jsem prodělala tři miliony na nemovitostech.